Život s RS

Odpovědět
zachy
Administrátor fóra
Příspěvky: 2
Registrován: pát 26. srp 2022 16:35:01

Život s RS

Příspěvek od zachy »

Můj život s ereskou.
--------------------------
Začalo to nenápadně, plíživě, jako zdravý jsem byl výkonný sportovec , na vyšší úrovni, atletika, od střeních tratí až po maratony/ mj. 4x Mezinárodní maraton v Košicích/, rovněž tak běh na lyžích, lyžařské maratony u nás i v zahraničí.
Počátkem devadesátých let jsem při delších bězích začínal zakopávat, dostávat křeče, hůře chodit, můj bývalý kolega MUDr. Pavel Bém mi řekl - to se mi nelíbí, objednám Tě k doktorce Havrdové, neměl jsem ponětí kdo to je, později jsem se dozvěděl že neuroložka. První setkání, série vyšetření a stanovení diagnozy - RS, no s "mojí ereskou již žiji dvacet osm let. Běhání již nešlo, i výkony chůze se zhoršovaly , tak jsem sport nahradil kolem. Též mě naplňovala práce
Od počátku devadesátých let jsem začal jako terapeut v první terapeutické komunitě pro klienty užívající návykové látky, tam jsem působil osmnáct let, klienti do Terapeutické komunity přicházeli na dobrovolnou roční léčbu, práce s nimi mě zcela naplňovala, terapeutické skupiny, pracovní terapie, dokonce jsem vymyslel zátěžové sportovní akce, třeba víkendy nebo týden v zimě na běžkách na blízké Šumavě, ale zejména kola, Šumava, Český les, Jeseníky a jiná místa, zejména týdne byly náročné, přes den zátěž v kopcích, nouzové ubytování ve srubech, klienti museli po náročném dni vařit a ještě třeba u ohně večerní terapeutická skupina. Pro klienty kteří třeba moc předtím nesportovali to byla obrovská fyzická zátěž, ale zrovna tak pro mě s mojí RS. Šel jsem vlastně příkladem- já s mým handicapem a klienti s tím svých že se třeba sousty let, někdy i desetiletí zabývali užíváním návykových látek, sport, práce, rodina byli až na druhém místě, ne-li žádném. Já jako rozvedený, dcera pracovala a pracuje v zahraničí jem měl dost sil a času věnovat se klientům.
Když už jsem nemohl aktivně sportovat, rozvedený dcera pracuje / doposud/ jsem naq vrhl byť s limity do práce s klienty. Ani se sportem to však neskončilo, byli jsme s klienty pozváni na první závod prvního ročníku závodů na horských kolech Kolo pro život a to už jezdím s klienty dvacátý třetí ročník, zpvu delší tatě, teď už samozřejmě tu nejkratší, ale stejně. Již jsem si nemyslel že budu prožívat nervozitu před startem, závodní atmosféru a pocit uspokojení při dojetí do cíle. I to však mělo problémy, šlapání vlastně jen pravou, v levé nemám sílu, křeče ale stojí to zato.
Totéž jsem prováděl v mých dalších profesních štací, Terapeutická komunitě Bílá Voda, Výchovný ústav Praha-Klíčov, založení nové terapeutické komunity Medvědí kámen. Jeden čas jsem neustále jezdil z Němčic na Medvědí kámen. Pak jedenáct let práce s mentálně postiženými v Liberci a zase s těmi nejvíce postiženými krátké vycházky, relaxace, pravidelné cvičení, to bylo dobré i pro mě, těmi "lepšími" zátěžové cyklopobyty a rovněž závody Kolo pro život, teď je mi šedesát pět, vůbec jsem si neuměl představit že nebudu pracovat a tak jsem se znovu vrátil na Medvědí Kámen. Mladí klienti do 19 let, poruchy chování, užívání návykových látek, mohdy problematické vztahy s rodiči a zase. Terapeutické skupiny, individuelní pohovory apod. V důchodu jsem opět ožil v mé nejlepší práci kterou jsem podstatnou část svého života dělal- terapeuta, souběžně tedy s mojí ereskou.
A ještě jedna věc: když už jsem nemohl běhat, věnoval jsem se práci běžeckého trenéra s běžci které jsem si v podstatě našel, medaile z mistrovství republiky včetně titulů a účastech na Mistrovství světa byly mojí satisfikací za to že nemohu běhat.
To vše mi však umožnila stálá péče a nevšední přístup ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Karláku, ambulantní péče RS pod vedením Prof. MUDr. Evy Kubala - Havrdové, CSc a jejím týmem, velmi osobní přístup, tolerance sestřiček, lékařů , v posledních letech MUDr. Ivety Novákové. Moje kvalitní biologická léčba mě drží stále nad vodou a dodává mi nových sil a optimismu. Moc za to děkuji.

Miroslav Zachariáš
Odpovědět